Kování lze rozdělit na kování za tepla, kování za tepla a kování za studena na základě teploty ohřevu součástí během kování:
- Kování za tepla: Větší nebo rovno 800 stupňů, (vyšší než teplota rekrystalizace), kování za tepla
- Kování za tepla: 300~800 stupňů, kování za polo{2}}za tepla
- Kování za studena: méně než nebo rovno 200 stupňů (nižší než teplota rekrystalizace), žádné zahřívání nebo mírné zahřívání
Výhody & nevýhody & Aplikace
Kování za tepla:
- Výhody: Výborná plasticita, malá tvářecí síla, schopnost vyrábět složité velké díly a eliminovat vnitřní vady.
- Nevýhody: Nízká přesnost, drsný povrch, nadměrné množství oxidů a vysoká spotřeba energie.
- Použití: Většina výkovků pro průmyslové použití jsou díly kované za tepla. Jsou široce používány v průmyslových odvětvích včetně těžkého strojírenství, automobilových podvozků, velkých výkovků pro větrnou a tepelnou energii.
Kování za tepla:
- Výhody: Přesnost/kvalita povrchu je lepší než u kování za tepla, tvářecí síla je nižší než u kování za studena a je zde malý nebo žádný oxid usazený.
- Nevýhody: Přísná regulace teploty, krátká životnost formy a omezená kompatibilita materiálů.
- Použití: Automobilové převodovky, synchronizační objímky převodů, přesné hřídele.
Kování za studena:
Advantages: High precision, smooth surface, high material utilization rate (>90%), zvýšená pevnost, úspora energie a ochrana životního prostředí.
Nevýhody: Standardní díly jako šrouby, přesné díly pro automobily, malé díly pro elektroniku/nástroje.
